Vážení a milí přátelé,  moc děkujeme všem za krásný den, který nám bude do konce našich životů připomínat, že vás máme, a že jste s námi. Připravujeme pro vás video a fotografie a budeme rádi, když nám pošlete své videa a fotografie přes cloud, úschovnu, wetransfer apod., nebo přílohou mailu na cmxworld(zavináč)gmail.com. Zatím se můžete podívat na první pravé lukešácké políbení. Také jsme si přečetli vaše vzkazy, přání a vzpomínky a určitě se s vámi podělíme. Dnes alespoň krátce a pro radost – Já zatím o lásce vím prd, ale doufám, že bude skvělá jako je ta vaše! Justýna Moc jsme si to s vámi užili. Vaši DéElka (Lukešovi)

V životě už jsem slyšel nespočet rad, a i přes to, že mnohé z nich byly nevyžádané, děkuji za ně, protože stejně jako moudrý princ v pohádce Třetí princ, mám raději rady než zdobná sedla, i když mi k moudrosti chybí ještě pořádný kus cesty. A cest se vlastně i týkala rada mého nastávajícího tchána. To slovo nemám moc rád, stejně jako tchýně, přijde mi, že ho vymýšlel někdo, kdo skutečně neměl rád rodiče své nastávající, nebo nastávajícího. Takže zkrátka Mišák (to už je lepší) řekl Noný (více v Proč Noný), že by si spolu lidé měli prožít čtyři roční období, než se vezmou.. jo a alespoň jednu dovolenou. A já s hrdostí říkám, Mišáku, splněno!…

„Proč Noný? Co to je?“ Často slyší Domča a tak vysvětluje: „Když mi bylo 12 let narodila se mi sestřička Vaneska. Vychovávala jsem ji sama s mamkou, vyrůstala bez tatínka. Její první slovo bylo máma. Říkala tak ale mamce i mě. Snažily jsme se jí naučit, že já jsem ségra Domča. Když moje jméno poprvé vyslovila řekla: „Mami Nonča!“ Tak super 😀 Domča už bych nějak tak byla, ale mami mi říkala do jejích čtyř let, kdy pak už pochopila, že jsem její ségra. Každopádně se to pak naučila hezky vyslovovat s D. Když byla větší ukazovala jsem jí fotky, když byla ještě maličká a k dostaly jsme se k…

Protože jednoho z nás mnozí neznáte a možná ani netušíte, jak jsme se poznali, popíšeme vám to z našeho pohledu – text jsme tvořili každý zvlášť a jen dali dohromady pohled můj a Domči oddělujeme symbolem srdce Povím Vám jednu příhodu, tedy spíše román, možná i někdy drama, ale hlavní žánr je pohádka, i když příhoda tam svojí roli hraje taky, jen je s velkým P, a to ne zrovna proto, že bych chtěl umocnit významnost této příhody, ale že se tak jmenuje jeden Aleš, inženýr, vyučující na fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT na Kladně. Tak tenhle Aleš mi poslal jednou email, jestli bych nechtěl přednést něco studentům druhého ročníku bakalářského studia…

Že požádám Noný o ruku jsem věděl hned, to se prostě pozná. Neznamená to, že bychom byli bezchybný a bezkonfliktní pár, což si myslím, že s naším temperamentem ani nejde, ale zkrátka si to sedlo, a tak jsem na tom začal pracovat poměrně brzy. Už na podzimním Design Bloku jsem si dost nápadně změřil Noný levý prsteníček a týden na to objednal prstýnek. Měl jsem ho doma už od konce října a přemýšlel jsem nad vhodnou příležitostí. Nakonec jsem se rozmýšlel mezi Silvestrem a Vánocemi. Tedy jestli bude lepší půlnoční překvapení ve skleničce nealkoholického šampaňského, nebo něco spojeného s vánočním dárkem. Nakonec jsem se rozmyslel pro Vánoce a bylo to celé dost…