Noný řekla Ano!

Že požádám Noný o ruku jsem věděl hned, to se prostě pozná. Neznamená to, že bychom byli bezchybný a bezkonfliktní pár, což si myslím, že s naším temperamentem ani nejde, ale zkrátka si to sedlo, a tak jsem na tom začal pracovat poměrně brzy. Už na podzimním Design Bloku jsem si dost nápadně změřil Noný levý prsteníček a týden na to objednal prstýnek. Měl jsem ho doma už od konce října a přemýšlel jsem nad vhodnou příležitostí. Nakonec jsem se rozmýšlel mezi Silvestrem a Vánocemi. Tedy jestli bude lepší půlnoční překvapení ve skleničce nealkoholického šampaňského, nebo něco spojeného s vánočním dárkem. Nakonec jsem se rozmyslel pro Vánoce a bylo to celé dost napínavé.

Nejdříve jsem pořídil umělohmotnou kostru. Takovou anatomicky přesnou, a to měl být můj sparing při žádosti o ruku. Krabice byla velká jako na troje přeskáče (přemýšlel jsem nad něčím, co by si každý dokázal představit), takže balící papír a mašle musely být pořádné. S balením mi pomáhala moje asistentka Ivanka a narafičili jsme to tak, že kostlivec držel krabičku s prstýnkem v dlani. Celý to přišlo Ivance dost divný, možná i morbidní, ale myslím, že za dobu, co mi dělá asistentku si na ledacos zvykla. Takže první část byla za námi, dárek zabalený. Žádost o ruku tímto způsobem trochu komplikuje, že to přestáváte mít ve svých rukou, zejména, když to má v rukou kostlivec.

23. 12. jsme hezky povečeřeli a seděli spolu u stromečku a popíjeli, pozor, alkoholické šampaňské. Čekal jsem, až se přehoupnou hodiny přes půlnoc a už jsem se začal ošívat. Říkal jsem Noný, že si musí rozbalit ten velký dárek. Nevěděla, proč na to tak tlačím, ale nakonec svolila a dárek si rozbalila. Byla jak malé dítě, které si rozbaluje milovanou stavebnici. Akorát místo legových kostiček si hrála s umělými lidskými kostičkami. Trochu mě tím rozhodila a říkám jí: „Ještě je tam ta krabička.“ Což později Noný říkala, no nějaké šroubky, já si tady teď prohlížím kosti a úpony, ale nakonec ji vzala do ruky a otevřela. V tu chvíli jsem nic neudělal, protože jsem byl ještě rozhozený z průběhu, kdy Jarmila (ano, kostlivec se jmenuje Jarmila, což vybrala Noný, když jsem se jí zeptal, jak se bude jmenovat – po pravdě jsem čekal Edu nebo Frantu) neudělala svojí práci, jak jsme si domluvili. V tom znejistěla i Noný a teď nevěděla co je to za prsten. Jaký je to prsten poznala, když jsem se probral a říkal jsem: „Teď bych si měl asi kleknout,“ a dodal „vezmeš si mě, prosím?“ A Noný řekla: „ANO“.

Zajímavé byly reakce okolí. Zajímají vás? Napište nám a my doplníme.

Těšíme se na vás svatebčané